spokojená jsem, není ani tuctové ani exotické, je vyslovitelné i v cizině, na moje jméno nešla ani moc napasovat nějaká trapná říkačka nebo nadávka (na základce - typu Alice-palice a tak). Dokonce mi i naši řekli po které sportovkyni mi ho vybrali - sice ten sport nedělám (ani mě ho nenutili dělat), jen mi prostě řekli proč se jim to jméno líbilo a proč mi ho dali. U ségry tam taky byla inspirace - zpěvačkou, s velmi příjemným hlasem (ani ségra nezpívá a taky o to nešlo, jen jí řekli kde na to přišli). O změně jsem neuvažovala nikdy, nebyl důvod. Spíš ze začátku mě "mrzelo" (resp. nemohla jsem si zvyknout) na změnu příjmení po svatbě, nový podpis + všechno to běhání (vč. finančáku, pojišťovny atd)

Dceři jsme vybrali jméno bez inspirace konkrétní osobou, méně obvyklé leč stále české, krátké, bez R a Ř (manžel to nepatrně hůře vyslovuje a v příjmení už Ř máme), dceři se líbí, zdrobněliny často odmítá a trvá na základní formě. Snad se jí nezprotiví až bude větší.

Synkovi vybral manžel jméno Filip po svém kamarádovi, docela se mi líbí takže jsem neměla námitky (ani lepší návrh), jen má v jednom týdnu narozeniny i svátek (stejně jako jeho jmenovec). Bohužel se to ještě synek nenaučil říkat, komolí to. Navíc zdrobnělina Filípek se mi moc nezamlouvá, takže mu říkáme spíš Fífo což se třeba nelíbí zas až tak babičkám. Je pravda že u kluka tak nějak nepředpokládám zásadní averzi proti svému jménu, myslím že klukům je to víc fuk než holkám, i když nevím na čem přesně si tehnle názor zakládám