Kotleta je dobrá.

K těm dvěma jménům - syn má taky dvě, protože mne rodina exmanžela tak dlouho dusila, až jsem mu dala "rodové" po otci, dědovi, pradědovi... ale nechtěla jsem, aby měl jen to rodové, tak jsem mu přidala i druhé. Sice taky rodové - z mojí strany - ale ke Stanislavovi mi nic jiného než Jan nějak nesedělo. Ještě byla varianta Stanislav Jeroným, ale to už mi přišlo děsně dlouhý. On je sice celým jménem Stanislav Jan Křtitel, ale Křtitele v občance mít nebude.
Teď je mu sedm a je celkem spokojenej, že má dvě jména, protože má ve škole dva kamarády Honzíky a "on je vlastně taky Honzík", můj nadřízenej v práci, kterej je pro něj guru vtipnosti je taky Honza, takže to nakonec nebyl až tak blbej nápad.