Panímámo, děkuji Ti za tento příspěvek. Udělal mi moc dobře ... Máš naprostou pravdu - ta chuť asi nezmizí nikdy. Mám alkohol spojen s mnoha událostmi, které když nastanou, začne blikat v mozku světýlko. Já vždycky věděla, že můj vztah k alkoholu je až příliš pozitivní, ale že budu muset přestat už před čtyřicítkou ... to mě fakt nenapadlo.
Ptáš se na manžela - tak zatímco loni v podstatě nic netušil, letošní léto, kdy byl hodně doma, mu to "docvaklo". Začali jsme se o tom bavit, ale řekla bych, že si stále nepřipouští, kam se řítím. Vždyť přece všechno zvládám, moje práce, která vyžaduje maximální soustředění, nikdy neutrpěla a děti jsou spokojené a svou maminku milují. Zkoušela jsem si s ním promluvit mnohokrát a z mnoha úhlů, i o přehodnocení rolí doma, ale nechápe. Když jsem ho na podzim, tedy v období abstinence požádala, zda by mohl dát z lednice pryč víno (dal si večer decinku - a mně to neudělalo dobře), jeho odpověď byla: "jdi do odmašťovny, tohle není normální". To mluví za vše.
Ještě jednou děkuji!