Mám pocit, že poslední dobou čtu hrozně moc článků a diskuzních příspěvků, proč něco nejde.
Nejde dodržet koncept kontinua, bezplenkovka nejde, protože by člověk nedělal nic jiného, látkovat nejde, protože je to dřina, nosit dítě nejde, protože navázat šátek je moc složité, nedat dítěti čokoládu nejde, protože ji chce, porodit bez medikace nejde, protože máme všechny ty vymakané přístroje, bonding po porodu nejde, protože dítě je třeba okamžitě ošetřit...
Tisíce důvodů, proč něco nejde, proč se nechceme změnit, nechceme naslouchat, nechceme zkoušet nové, jiné.
Nějak jsem ze všech těch nejde unavená. Protože ta "nejde" jsou jen v našich hlavách...

Koncept kontinua přeci není jen o výchově dětí. Je to i o myšlení dospělých. Takže první co se musí stát není, že dítě musí být pro KK vhodný materiál, ale musí se něco změnit v našich hlavách. O tom to celé je, o tom jak myslíme.