Omlouvám se všem, komu jsem nestihla odpovědět, ale ta diskuse je tak rozsáhlá a já zde dva dny nebyla, že není v mých silách reagovat na vše. Je přečetla jsem jí celou!
V hlavě mi zůstalo několik věcí, na které chci reagovat.
Manžel za námi přijíždí jednou za čtrnáct dní na víkend. Nejsme v rozvodovém řízení, není mezi námi dusno, jen se cítí vykořeněn, což je pochopitelné. Taky je mu možná trochu hloupé, kolik toho stihnu. Sotva on se vypotácí z postele, děti jsou umyté, nasnídané, pere se druhá pračka a já škrábu brambory k obědu. Když mu něco řeknu, reaguje slovy: "ty jsi ale generál, co," na což už nemám chuť reagovat. Musela bych se rozčílit a to pak zvyšuji hlas, což nechci.
Kontrolované pití u mě není možné. Jak píše paní Eva, kupuje si láhev v pátek. Tohle zavést nemohu jednoduše proto, že jakmile si ji koupím, je naprosto neoddiskutovatelný fakt, že druhý den si ji koupím opět, další opět a pak možná den pauza, protože když piju, tak i kouřím a za tři dny mě bolí plíce. (Nekouřím před dětmi, ale až usnou, kouřím před domem nebo v garáži).
Antidepresiva jsou v tuto chvíli pro mě fajn, jsem ráda v jistém uvolnění a ony mi to umožňují. Nejsou napořád, to ani nechci.
Vztahy s rodiči: bydlí poblíž, ale nechci jim děti svěřovat, neb jsou nemocní a máti je navíc dominantní a chce všechno řídit. Což nedávám. Oba pili jednu dobu první ligu, ale jinak, než já. Otec pil na kuráž, aby mohl fungovat v práci, přestal v pětatřiceti. Máti je kvartální alkoholik, takže když začla v pondělí, skončila v pátek, pila jen tvrdý alkohol. Skončila až kvůli vážnému onemocnění.
To je tedy myslím všechno, na co si vzpomínám, že jsem chtěla odpovědět.
Děkuji Vám všem!