Rodila jsem letos v srpnu ve zlínské porodnici...navštěvovala jsem předporodní kurz pořádaný právě touto nemocnicí. Předporodní asistentka, která vedla tento kurz byla velice milá a na porod jsem se vlastně těšila...v průběhu těhotenství jsem také neměla žádné větší problémy...až teď mi dochází, že ten kurz byl vlastně přípravou na to, abychom do chodu porodu nijak nezasahovaly a nechaly vše na personálu...neměla bych nic proti tomu, kdyby můj porod nedopadl tak, jak dopadl...teď se trochu rouhám, protože mám krásného zdravého syna a všem doktorům a porodním asistentkám jsem za to vděčná...jenže jsem si z porordu odnesla i velké trauma...nejsem žádná hysterka a práh bolesti mám posunut taky hodně vysoko...to, že porod není žádná procházka růžovým sadem, s tím se počítá a také to tak nakonec bylo ( porodila jsem za pomocí kleští), v těch největších bolestech jsem podepisovala papíry, že souhlasím s císařem...byla jsem vyčerpaná, ale když jsem slyšela císař a také oznámení, že nemohou sehnat anesteziologa, došlo mi, že tady už jde o hodně...nakonec se podařilo dostat malého ven - kleštěma. Potrhaná až ke konečníku, vyčerpaná, ale šťastná, že ta bolest je za mnou, a že brzo uvidím ten uzlíček štěstí...jak jsem se mýlila...velice sympatický a milý pan doktor mě začal šít, ale oznámil mi, že mi nemůže dát anestézii, protože potřebuje cítit odezvu...dodnes mi nikdo nevysvětli jakou a proč...a já jen prosila, ať už to skončí...měla jsem křičet a řvát a třeba by to bylo jiné...třeba by mi nakonec tu lokální anestézii podali a já bych se teď nemusela vyrovnávat s takto drsným zážitkem.. absolvovala jsem téměř hodinové šití bez anestézie(známý vsetínský lékař i můj zlínský gynekolog) mi potvrdili, že se anestézie určitě podává - ve Vsetíně dokonce celková...tak proč mně podána nebyla? Protože nebylo možno sehnat anesteziologa, jak řekl pan doktor...porod byl proti tomuto opravdu procházka růžovým sadem...první dny s miminkem jsem měla sama co dělat se sebou, zašitá několika mnoho stehy za živa, napuchlá..a přesně jak tu píšou už některé maminky přede mnou...přístup sester na šestinedělí byl hrozný...teda abych byla přesná a nekřivdila jiným - přístup dvou...ta jedna se dala ještě tolerovat, ale sestra Palová - ta opravdu není žena na správném místě...chovala se neomaleně, náznak vcítění se nebo snaha být nápomocná, to - co člověk od sestřičky - tohoto povolání automaticky očekává, veškerá žádná...protože jsem byla opravdu rozhozená a nezmohla se na to - se bránit přímo na oddělení stěžováním si u vrchní sestry, napsala jsem dopis přímo řediteli a vrchní sestře gyn.-porod. oddělení..měly by to udělat všechny maminky, které s chováním sester nebo jiného personálu mají špatnou zkušenost...protože když to neudělají, budou mít další a další maminky zkažené první dny s miminkem, jen kvůli neomalenosti některých sestřiček nebo jiného personálu tohoto oddělení...našla se spousta jiných sestřiček, které přišly, představily se - usmály se a byly nápomocné...tak proč jedna sestra takto kazí pověst nemocnice...protože spousta maminek si řekne, kašlu na to, už tam rodit nebudu...nebudu s tím ztrácet čas. Maminky, co píšou kladnou zkušenost měly štěstí - hladký porod, milý personál, třeba zrovna výše zmiňovaná sestřička měla dovolenou Moc jim to přeju a přeju i budoucím maminkám, ať nemusí zažít to, co já a jiné maminky, kterým se to trošku zkomplikovalo...a píšu zcela upřímně - do porodnice jsem přicházela usmátá a během celého porodu mě porodní asistentka chválila, jak jsem usměvavá a statečná..Takže hodně štěstí v této nelehké, ale nádherné životní situaci a nebojte se ozvat...
A ještě bych ráda napsala, že než jsem měla tuto zkušenost a narazila jsem na podobné diskuze, říkala jsem si, to není možné, přece když budu milá a usměvavá já, nemají sestřičky na šestinedělí důvod chovat se tak, jak některé maminy tady popisují...mně se to stát nemůže, ty holky jsou asi přecitlivělé...jenže v tu chvíli je přecitlivělý každý...i chlapi ))) a ač si v normálním životě nenechám věci líbit a umím si říct o svá práva, tady to opravdu nešlo...říkám si, příště seberu všechnu sílu, ale co když zase ne???A proč bych taky měla tu sílu využívat na to, abych vysvětlovala sestřičkám, jak se chovat, když tu energii raději využiju na první náročné chvíle s miminkem...proto díky všem, co svou práci dělají rádi a s úsměvem!!!!Jedno jestli sestra, prodavačka nebo úředník...