Ahoj Káťo,

u nás nastaly drobné komplikace, od soboty špiním a moc se bojím, aby to nebylo nic vážného. Dneska razím k paní doktorce, takže uvidím a dám vědět. Mám strach, abych neublížila sobě a hlavně tomu malému drobečkovi, který ve mě roste.
Jinak jsem moc šťastná, manžel o mě pečuje jako nikdy před tím, každý den ráno mi píše do práce, jak se mám, co dělám,.... Úplně se změnil. Jen fakt nevím, jestli to vydržíme až do Vánoc. Bydlíme totiž celá rodina pohromadě, a to je pořád tisíce otázek: Proč nepiješ kávu? Proč je Ti pořád taková zima? Proč nejdeš s námi do zahrady rýt? ..... Je mi z toho nanic. Nejraději bych to všem vyklopila už teď, ale je fakt, že na ty Vánoce to bude obrovská radost. Je to takové melancholické období, každý bilancuje, hodnotí, raduje se. Nevím ale, jestli pak třeba utajíme mé případné ranní nevolnosti. Taky bychom to nechtěli zakřiknout.
Já mám prostě tolik různorodých a protichůdných myšlenek a nápadů, že jsem moc ráda, že se alespoň tobě můžu vypovídat.
A co Ty? Jak se máte? V práci už to taky vědí? Jak často máte chodit na kontroly?
Měj se moc krásně a já se zase brzy ozvu. Jen mi drž pěsti, ať dnes odpoledne všechno dobře dopadne.

Vlaďka