Milá Jíťo samozřejmě, že napadalo, vztahy s otcem byly do počátku problémů s trávou, řekla bych nadstandartní. Ovšem přátelský přístup typu, že necháte své dítě dávat si jointy na balkóně, to je, myslím trochu moc. Navíc Adam není jediný, v rodině jsou další 3 děti a jeho chování je ohrožuje! Paní dokrtorka z terapeutické komunity nám řekla, že závislost je v podstatě infekční nemoc! Proto je načase si zvážit zda svým chováním své dítě v braní drog v podstatě podporuju nebo nastavím hranici, za kterou nemůže jít (žádné drogy doma, přicházet z venku v rozumném stavu, tlačit na zodpovědnost-hledání si práce atp.) Bohužel je nutno konstatovat, že závislost je nemoc, která radikálně proměňuje charkter člověka a ten má jediný cíl a to je pokračovat v nerušeném užívání látky. Tomu pak podřizuje vše, ne snad ze zlého úmyslu, ale protože si prostě nemůže pomoc, je závislý a droga ovládá naprosto jeho život. Podpora a pochopení jsou samozřejmě nezbytné, ale včem? Nechala byste své dítě nerušeně užívat drogy, nechala ho se flákat celé dny, sledovala jeho letargii a nezájem absolutně o nic? Nebo byste se snažila situaci řešit, např. i nedobrovolným umístěním na detox? Ano léčba je úspěšná, je-li zahájena dobrovolně, ovšem nenamlouvejme si, že se závislý člověk jde léčit čistě sám od sebe a ne pod tlakem okolností. Ze své praxe neznám nikoho, kdo by měl dostatek peněz, komfortní vztahy, byl bez zdravotních problémů a šel se léčit ze závislosti. Dokud lidem závislost v životě nepřekáží, nemají potřebu ji řešit. Pokud své dítě živíte, šatíte, chápavě si s ním povídáte a má dost peněz na drogy, určitě se sám od sebe nepůjde léčit. Jen proto, že si hezky a empaticky o léčení povídáte. Svou závislost dítě nevnímá jako problém, vadí spíš vám rodičům. Je tedy třeba dítě postavit před důsledky svého jednání (např. nechodíš do práce-nemáš peníze atp.)aby si uvědomilo, že jeho chování není v pořádku a mělo potřebu to začít nějak řešit.