Milé maminky, ráda bych se podělila o zážitky z porodu mého třetího dítěte v této porodnici. První miminko zde přišlo na svět císařským řezem, druhé se narodilo normálně a abych měla srovnání, tak toto těhotenství bylo ukončeno vyvolaným porodem.
Vzhledem k tomu, že jsem měla psaný termín na 25. ledna a stále se nic nedělo, rozhodl se pan primář, že pokud do pondělí neporodíme spontánně, tak mě v pondělí ráno přijme do nemocnice a porod vyvolá. V pondělí ráno proběhl příjem a šla jsem na pokoj. Mimochodem, pokoje jsou naprosto úžasné, maximálně třílůžkové, s vlastním sociálním zařízením, jediné, co je odděluje od nadstandardu je televize a možnost nerušené návštěvy na pokoji. Ale je fakt, že ta televize je k nezaplacení. Během dvou hodin mě volali na zátěžový test, při kterém už to vypadalo, že se rozrodíme, ale pak ty lehké kontrakce ustaly a mě čekalo vyvolání porodu. Byla jsem hrozně nervozní. Netušila jsem, co mě čeká. Ale i tak jsem usnula a ve třičtvrtě na šest ráno mě probudila sestřička, že je čas. Šli jsme na sál, tam mi zavedli tabletku a já se vrátila na pokoj a čekala, co se bude dít. Během deseti minut jsem cítila, že to začíná. Mírné kontrakce pořád sílily a sílily, takže se přistoupilo k přípravě. Proběhl klistýr a za chvíli se šlo na sál, protože jsem pořád měla plodovou vodu, takže mi ji píchli a pak začala jízda. Po píchnutí vody se kontrakce rozjely na plné obrátky a bylo to pořád horší a horší. Bohužel, vzhledem k prvnímu porodu císařem mi nedali nic na urychlení otevírání a o epidurálu nebyla vůbec řeč. Chviličkama jsem si připadala, jako před svým koncem. Ale je pravda, že to celé trvalo pouhé dvě a půl hodinky. Posledních 20 minut mě tam asi nikdo moc neměl rád, protože už jsem byla na pokraji všech svých sil a kontrakce s touhou tlačit byly tak strašně vyčerpávající, že jsem byla celkem hysterická. Ale pak, když jsem zakřičela, že už prostě musim tlačit, tak mi řekli, tak tlačte. A já čtyřikrát zatlačila a malá byla venku. Nevím, jak ostatní maminky, ale i přes injekci jsem dost nepříjemně cítila šití, ale to už jsem věděla, že je po všem a bylo mi všechno jedno.
Když se na to podívám zpětně, byl to sice těžký porod, ale byl nejúžasnější. Byl krátký, ještě ten den jsem si sedla na kraj postele a mohla jsem normálně chodit. Nic mě v podstatě nebolelo, všechno se krásně hojilo, sešití bezvadné.
Takže co závěrem? Děkuji panu primáři i celému týmu na porodnici, všichni byli úžasní a neuvěřitelně milí. Se vším mi hodně pomohli a nikdy na ně nezapomenu. Nebojte se jít rodit na Vinohrady, určitě nebudete litovat.
Krásná a zdravá miminka přeje Veronika