Já jsem si také dlouho naivně myslela, že kouření trávy není žádný velký problém. Párkrát jsem to i zkusila, ale na mě to moc nefunguje - neměla jsem žádné úžasné pocity, asi jako po dvou sklenkách vína. Navíc mě z toho hrozně bolely průdušky, takže proč hulit.
Před cca 10 lety jsem měla o 5 let mladšího přítele. Úžasný, strašně hodný kluk. Vcelku jsme si i dost rozuměli, ale po čase se dostal k trávě. Nechápu, jak to kouřil, ale dokázal to natáhnout do sebe tak, že za chvíli byl úplně mimo. Stačil mu jeden joint a byl hotový. Začal mít kvůli tomu i problémy v práci. A já s úžasem zjistila, že ten prímový skvělý kluk se mění před mýma očima v jakési mátožné nepříjemné individuum. Po čase jsme se rozešli a on se vrátil do své země.
Dodnes si občas píšu s jeho maminkou. Ta ho tehdy poslala naschvál do Čech, aby se dostal od "kamarádů - zásobovačů". V Austrálii se rozběhl stejný kolotoč, takže ho rodiče dostali do jakési komunity lidí s podobnými problémy. Navíc mu lékaři zjistili poškození mozku, musí brát léky a nikdo neví, zda se někdy bude moci normálně zařadit do života.
Takže od jisté doby jsem velmi zatvrzelá i proti kouření "obyčejné trávy".