No, já si myslím, že právě v tak důležité okamžiky by si okolí mělo dát velký pozor, jak se chovat, aby ho prvorodičce nezkazil. Přístup - říkejte si co chcete, urážejte si jak chcete, hlavně a%t si vás nevšímám, protože můžu být přecitlivělá mi přijde dosti slabomyslný. A Váš údiv - nač si stěžuji - bud si to přečtěte ještě jednou a pořádně, pokud jste to nepobrala, a pokud ano, jste stejně cynický a necitelný člověk jako právě ta porodní asistenkta, která mě rodila. A Vaše odsouzení - že mince má dvě strany a vlastně kdoví jestli si za to svým chováním nemůžu sama je krajně nevhdné a svědčí o vašem problému asi s nízkým sebevědomím, jinak si to neumím vysvětlit. Vy jste tam byla, že naznačujete, že problém mohl být i na mé straně? Ne? Já jsem tam měla objektivního nekonfliktního manžela který se chystal do této asistentky startovat, že jsme ho ještě já musela držet, jaktěživ jsme ho neviděla řešit s cizími lidmi konflikty. Tohle české puritánství mám nejradši - znásilněná si za znásilnění může sama, já za protivnou porodní asistentku taky, to jsme asi přecitlivělá a vláda at nám vezmě důchody a mateřské, však si za to asi taky můžem sami. Je nad tím kroutím hlavou. A druhá věc - utěšovat se, že mám být ráda (rada od jiné maminky).... že to tak dopadlo.... takhle to nefunguje!!!! to, že vy ted máte životní krizi neznamená, že já jsme ji neměla prvních 15 let svého života, a utěšovat se tím, že může být i hůř, není nic, co by kohokoli posunulo dopředu... bože ženy!!!! nenechte si srát na hlavu!!!! a pokud vám na hlavu sere život, tak zkuste bojovat a ne si říkat, že může být i hůř.... tohle není dobrý ani zdravý