Zajímavý článek, ráda jsem se dověděla, jak to v Anglii chodí. Máme sice několik manželových sestřenic a bratrových švagrových v Anglii, ale studují a děti zatím nemají, takže o tomhle nic nevím.

To menší oblékání dětí je pochopitelné, Anglie má velmi stabilní podnebí, které mnohem míň zatěžuje tělo než naše prudké teplotní zvraty. Mimoto v Čechách je nutné s těmi zvraty počítat třeba i během dne a ve slunném ránu dítě obléknout více, protože odpoledne se může rapidně ochladit a nebude možnost se převléknout. Ale souhlasím s tím, že i v Čechách je daleko větší prostor pro otužování, než jaký je využíván. Myslím, že větší problém než oblékání (které vyplývá z podnebí) je tu oblíbené přetápění v interiérech, tam by se dalo ubrat výrazně a anglický způsob považuju za rozumnější.

další věc je, že v Anglii je mořské podnebí, tj. daleko vyšší vlhkost vzduchu. Zvlhčené sliznice jsou odolnější vůči respiračním infekcím.

Minimální počet vyšetření v těhotenství se mi nezamlouvá vůbec. Důvodem je samozřejmě nižší finanční náročnost pro stát, ale zvýšení rizik mi nepřipadá úměrné úspoře. Třeba první UZ v 11-12 týdnu (kamarádka provdaná v Anglii kvůli tomu letěla do Čech, aby šla na UZ v 8tt) naprosto pomíjí riziko mimoděložního těhotenství, které při prasknutí ohrožuje život ženy a praská většinou kolem 8tt. To je důvod raného UZ v ČR.

Popisovaný způsob práce školky se mi docela líbí, po asi 15 letech táborů jsem taky trochu dospěla od děsně vymyšlených her pro vyplnění každé chvilky k částečnému přechodu na "nechte děti, ať se baví samy". Je neuvěřitelné, jak každá skupinka dětí dokáže po chvilce vymyslet nějakou úžasnou společnou činnost, která by mi ani nepřišla na mysl, jak dokážou zapojit fantazii a hrát si strašně opravdově na to, že balvan je Šmakova hora... a co si vymyslí samy, to je pro ně mnohem opravdovější než námi dospělými sebelépe vymyšlená hra.

Ale ta škola, to už se mi moc nezdá. Sice nám tu základní obecná vzdělanost upadá (mor na RVP a kompetence!!), ale pořád se náš školní systém základního vzdělávání projevuje daleko lepším výsledkem základního vzdělání. Nějakou chvíli jsme žila ve Francii, tam to bylo zřejmě poněkud Anglii podobné, na základních stupních vzdělávání volnost a určitá míra anarchie, nic se moc nehrotilo, "že jako vědí kulový? no a?" (byla jsem tam i na exkurzích ve vyučování).. ale patnáctiletí byli ve srovnání s Čechy úplně nevzdělaní, bez absolutního přehledu o světě kolem sebe. Zato jejich vyšší školství, to už byla lahůdka. V Anglii zkušenost nemám, ale kolegyně tam studovala VŠ a říká o ní něco podobného jako o té francouzské. To se zas to české (a to si teď kálím do vlastního hnízda:) ) může jít poučit, jak pracovat s vysokoškolskými studenty a jak je pořádně popohnat. "Já, věčný student Robert David" byl opravdu vzácný jev.

Popisovaný způsob brzkého odchodu matky do práce a velmi malého kontaktu s dítětem mě trošku děsí. Když si vzpomenu, jak jsem, coby strašně úzkostné dítě, opravdu trpěla bez rodičů nebo alespoň nějakých blízkých tak do osmi let (v tom věku už tedy pouze za tmy), nějaké střídající se chůvy by mě fakt ničily. Ale třeba brácha byl opak, ten by byl ukrutně uvítal, kdyby ho rodiče přestali obtěžovat co nejdříve Takže mi vyhovuje, že v Čechách je v tomto ohledu větší možnost volby podle povahy dítěte.