Názvu odpovídá toto: * dokončit složitý proces separace od rodičovských rodin;
* vytvořit relativně samostatnou ekonomicko-provozní jednotku;
* dovršit, pokud se tak nestalo už dříve, přerod soutěživé a leckdy bouřlivé milenecké erotiky v kooperativní lásku manželskou;
* utvářet základy společného životního stylu při respektování a sladění toho, že nejsme jen do sebe zaklíněný pár, nýbrž dokážeme být i každý sám sebou;
* učit se zacházet s vlastními rozladami a též s mrzutým vyladěním partnera /partnerky/.
* A hlavně: ve zdraví, pohodě a vzájemné péči otěhotnět a připravovat se na porod, což se dnes týká i většiny otců přítomných u porodu.

Věřím, že kterému páru se to povede, nemá důvod nebýt dobrými manželi a rodiči (tam je tedy ještě třeba přidat vztah k dětem a buď osobní zkušenost s dobrou výchovou, nebo informovanost). Problémy (ne tragické), které máme např. my po 9 letech manželství a se dvěma dětmi, se odvíjejí právě od toho, že na některých bodech ještě teprve pracujeme...