Tento článek mě tedy zvedl ze židle. Poslední dobou radím kamarádce, které se v prosinci v Anglii narodil chlapeček, protože s tamní péčí to dosáhla jenom k dalším a dalším problémům. Má pouze základní zdravotní pojištění, a tak je péče o ni a její mimčo prostě po anglicku "drsná". Mně však připadá laxní a (možná záměrně) nedostatečná.

Zde je v krátkosti její příběh: otěhotněla se svým manželem čechem v Anglii, prenatální péče byla zhruba v té úrovni, o které psala autorka článku. Horor nastal v době porodu. 11 dnů po termínu porodu jí odtekla plodovka, z porodnice ji však poslali zpět domů, že má přijít, až začnou kontrakce. Pokud nezačnou, může si za 2 dny optat pomocí pageru, jestli může přijet na vyvolávání porodu. (U nás se většinou rodí po odtoku plodovky do 24 hodin, aby se zamezilo přenosu infekce otevřenými porodními cestami k miminku.) Po 2 dnech ji nakonec přijali do porodnice, začali vyvolávat porod. Otevírání se nedařilo, ale bolesti byly hodně velké, po dvou minutách, celé následující dva dny. Začala hodně krvácet, její manžel na to stále upozorňoval, ale podle "midwifes" bylo vše OK. Skoro násilím ke kamarádce přivlekl doktora. Následoval akutní císařský řez pro silně hrozící vykrvácení. 4 dny po odtoku plodové vody a 15 dní potermínu...

Po porodu chlapečka zjistili, že se do plodové vody dostala infekce (jak jinak, že). Následovaly 2 dávky antibiotik pro chlapečka. První dávku dostal ve správně stanovenou dobu, u té druhé se sestra spletla a dala mu ji o 12 hodin dříve (měl ji dostat v 10 večer a dostal v 10 ráno). Čímž ho ohrozila na životě, případně mohla ohrozit funkčnost životně důležitých orgánů. následovala omluva...

Po propuštění z porodnice novorozený chlapeček plakal a kojení šlo špatně. A hlavně nekakal. Při pravidelné pochůzce zdravotních sester prý vše v normě. I to, že chlapeček nepřibíral. Bohužel v Anglii je to tak, že nemůžete jít k dětskému lékaři kdykoli, jako u nás. Musíte se objednat k praktickému lékaři, který po vyšetření pacienta může vypsat žádanku na vyšetření u specialisty - pediatra. Takže zoufalství mé kamarádky si možná umíte představit. Nakonec po několik měsících chlapečka vyšetřili v nemocnici, opravdu za jeho nepřibíráním a nepravidelnou stolicí byla objektivní příčina.

Já rozhodně nepatřím mezi maminky, které běží k pediatrům s každou rýmou nebo zácpou. Dokonce si myslím, že na zdravotní péči bychom si mohli vytvářet podobné fondy, jako je tomu dnes běžně u střádání na penzi. Ale kvalita a dostupnost běžné české zdravotní péče je v případech, jako je ten mé kamarádky, životně důležitá.

Autorka předkládá anglickou zdravotní péči a běžný život jako drsnější než ten náš zhýčkaný. Děti to prý zocelí, jsou pak v dospělosti samostatnější, více vydrží. Souhlasím. Ale platí to jen do chvíle, kdy se jedná skutečně o významnější zdravotní nebo sociální problém. Tehdy "drsnější přístup" může mít fatální následky, jako skoro měl a možná bude mít u mé kamarádky a jeho chlapečka.