a to asi 4 roky. (podotknu - před mnoha lety, ale dodnes, na to období často myslím jako na noční můru)
V roce 1990 - mých krásných 19 let - v létě jsem jela navštívit vzdálené příbuzné do Francie. Tam jsem HO potkala. Byli jsme si sympatičtí, ale jinak nic. Jen jsme si vyměnili adresy, a to bylo vše. Druhý rok jsem tam jela k sestřenici, ale to jsme se ani neviděli, neb v té době žil v Německu s tehdejší přítelkyní. Další rok mě pozval jeho otec, tak jsem jela opět do Francie, kde ON se právě vrátil sám z Německa. Sám a osamocený. Po krátkém čase jsme se sblížili, on následně přijel do Čech a pak odjel na Filipíny na zimu. Pak opět přijel za mnou, spolu jsme jeli do Francie, pak jsem se vrátila a čekala, až přijede cca za měsíc. A dočkala jsem se...z autobusu se vypotácelo cosi, co připomínalo mou velkou lásku. Totálně ožralý, s kuframa, s kolem, teď já s ním sama v Praze, ještě jsem ho musela dopravit cca 80 km domů autobusem.
No, umíte si představit. Když jsem se zamilovala, netušila jsem, že do alkoholika...ale proč to píšu v souvislosti s francouzskou výchovou...Jak jsme spolu žili, byla období, kdy to bylo hezké (když se právě snažil omezovat pití) a období, kdy byl téměř neustále mimo. Ale v těch lepších časech jsme spolu hodně mluvili, tak vypravoval i o svém dětství.
Narodil se v roce 1957. Když mu byl rok, dali ho rodiče do jakýchsi týdenních jeslí, aby mohli pracovat.Ale nebyly to jesle v pravém slova smyslu - byla to jedna paní na hlídání, která se starala cca o 5-7 dětí po celý týden. Syna si brali na víkendy domů. Když chodil do školy, tak musel chodit i do letní školy, aby rodiče mohli pracovat a nemuseli se starat, co s ním. V té době jeho matka byla už občasně dlouhodobě nemocná - nevím přesně, co jí bylo, tuším něco s psychikou - já osobně měla trochu podezření na drogy. On pak šel studovat architekturu, byl velmi talentovaný, a úspěšně dokončil studia - ovšem coby závislý na heroinu a jako drogový dealer. Jeho matka někdy v té době spáchala sebevraždu (aniž tušila, že syn je narkoman) - skočila z okna jejich bytu (z třetího patra) v Paříži. Ona byla poměrně zámožná, takže on byl dobře zabezpečen - což bylo bohužel to nejhorší, co se stalo. Lítal v drogách, z toho se pak dostal po několika pobytech na psychiatrii, ale nahradil drogy za alkohol. Zimu trávil vždy někdy v teplých krajích. Časem jsem zjistila, že jeho zvykem bylo nalípnout se na nějakou ženu (a ač sám byl za vodou) nechat se od ní živit a de facto parazitovat. Tak to bylo i se mnou (kdy já z hrubého platu 6000 Kč živila jeho, platila nájem a vše, co bylo třeba), tak to bylo s jeho německou přítelkyní atd. Jeho život byl taková honba za chimérami - vždy si vymyslel "úžasný plán", jak nějak vydělat a krátce na to opět nic.Vždy něco začal a nikdy nedokončil - neustále jen klouzal po povrchu, ač byl velmi inteligentní a talentovaný.Nikdy pořádně nic nedokázal a nic pro nikoho obrého nedělal - takový zbytečný člověk...
Musím říct, že pro mě byla úleva, když jsem se rozešli. A čím déle to bylo, tím jsem byla spokojenější.
Nechci, aby to vypadalo jako zevšeobecněvání, ale jen jeden příklad také výchovy.