Tak jo, jdu do toho. Problém je v tom, že onkomarkery jsou bílkoviny, které mohou vylučovat jen některé typy nádorů, navíc senzitivita a specifita těchto testů není až tak vysoká (jak u kterého testu/nádoru) a pokud je onkomarker opravdu jasně zvýšen, často je už nádor větší a jsou i jiné příznaky. Někdy ale bývá zvýšen z jiného důvodu než důvodu tumoru (například alfa-fetoprotein - bývá zvýšen v těhotenství...). Marker tumoru prostaty má sice docela dobrou senzitivitu a specifitu, ale zase je opravdu krajně nepravděpodobné, aby mladý muž kolem třicítky bez pozitivní rodinné anamnézy měl tento nádor. Manžela bych tam neposílala. Jednoznačný markek tumoru prsu není - jinak by bylo levnější jej měřit než posílat na mammograf. Stejné je to s nádory mozku. Něco z toho může poukázat na tumor střeva či konečníku (ale koloskopie je jednoznačně daleko lepší screening, také test krvácení dostolice). V případě gynekologických tumorů jako popisuje pisatelka je možné, že mohl být onkomarkerem zachycen -netroufnu si odhadnout jaká, ale je. Závěr: jistotu člověk stejně nemá. Kdyby onkomarkery byly v diagnostice rakoviny samospasitelné, dělali by je doktoři včetně popisované obvodˇačky sobě a svým rodinným příslušníkům. V běžné praxi se z těchto důvodů používá onkomarker na prostatu u starších mužů a většina onkomarkerůk monitorování onemocnění - reakce na léčbu či relapsu.