Můj chlap je vyloženě startovací typ. Horká hlava, která vybuchne, ale když se vyzuří, tak už se nikdy k ničemu nevrací. Já nejsem tlumič, ale taky se ráda přidám k výměně názorů,takže naše hádky vypadají většinou tak, že oba dva vypěníme až na maximum ( ovšem v rámci slušnosti ) a pak pomaličku vychládáme a po vychladnutí docházíme ke konstruktivnímu řešení problému.
Jednou jedinkrát byla naše hádka korunovaná sprostým slovem : potřebovala jsem něco někde vyzvednout autem. Manžel pro mě přijel do práce a já mu oznámila, že ještě potřebuju zastavit tam a tam. Vyskočil jak čertík z krabičky, že co si to pořád vymýšlím za blbosti když on spěchá domů a když jsme přijeli na to místo, tak nebylo kde zaparkovat. Takže po svém cca 5ti minutovém monologu jak mu krátím jeho volný čas celý rozčilený povídá - a kam mám jako teď jet ? A já s ledovým klidem pravila -jeď si třeba do prdele - a vystoupila z auta. Domů jsem jela vlakem a pak jsme se tomu doma ještě celý večer smáli.
Já sama jsem vysloveně alergická na věty tzv. vyčítavého charakteru. Tohle uměla perfektně moje máma a ještě k tomu uměla nasadit takový ten perfektní ukřivděný obličej. To je podle mě 100x horší než klasická hádka se zvýšeným tónem hlasu.