...takže si jí cca jednou dvakrát do měsíce trochu dopřejem... musím přiznat, že většinou začínám já, když se mi něco nelíbí, mám sklony bejt ironická a hnusná, na což chlap reaguje většinou žádostí, abych nebyla hnusná a ironická, nakonec vybouchnu, jdu radši někam vedle, trochu si tam zamrmlám o všech těch křivdách, pobrečím, uvědomím si, že se chovám jako pako, vrátím se, omluvím se, chlap řekne, že mě chápe a pak si buď o problému, je-li reálný, promluvíme rozumně, nebo se potulíme a za chvíli se tomu zasmějeme... :D

Na druhou stranu, když jsme před rokem měli problémy s financema, tak jsme o tom ani jeden nechtěli mluvit, bylo to takový horký téma, a to mlčení udělalo víc škody, než kdybychom se rafli a následně si to vyříkali.