No, někdy si tak v duchu zapškle říkám na adresu svých dětí: já tady makám, mám za vás zodpovědnost, jsem tu pro vás ve dne v noci. A vy se řežete, děláte bordel, neposloucháte, ani když jde do tuhého... Proto si myslím, že srovnávat pozici a práva dospělý-dospělý a dospělý-dítě nelze. To by nebylo fér. Tím nechci obhajovat násilí na dětech. Přiznávám, že někdy nevím, jak danou situaci vyřešit a na zadek dostanou. Nebo (výjimečně) pohlavek, facku. Ten (skoro) pětiletý tak jednou do měsíce. (Skoro) tříletý cca jednou týdně, možná spíš méně často. Není to řešení, s nímž bych byla spokojená, radost mi to nedělá. Ale aspoň nějaké řešení to přece jen je. Myslím si, že nejlepší je, pokud na fyzické tresty vůbec nedojde. A když už ano, připadají mi pochopitelnější spíše v tom nižším věku, kdy se s dítětem člověk opravdu dohodne stěží. V těch pěti letech mi na tyto metody syn připadá docela velký, s takovým dítětem se situace spíše dá řešit jinak.
Naposledy dostal mladší facku, když po mé opakované žádosti a vysvětlování, aby našemu miminku nekopal nohama kolem hlavy, kopl malou do hlavy tak, že začala řvát. Jemu to přišlo asi legrační.