Hledala. Například jsem četla Respektovat a být respektován. Aplikovala jsem, částečně to neslo ovoce. Problém byl v tom, že někdy jsem já pak byla děsně naštvaná, jak papiňák, a děti v pohodě ... tak by to tedy podle mě nemělo být. RaR se mi líbí, tento přístup je pro měš často naprosto přirozeným chováním. Ale pokud konflikt trvá dlouho, zkrátka mi dojde trpělivost. Došla jsem k tomu, že by děti měly vědět, že rodič je jen člověk. Že se může stát, že to přeženou a fakt ho vytočí. Holt nejsem robot ani profesionál. A to nemluvím o tom, když mám za sebou pár špatných nocí, nestihnu se najíst (to jsem pak děsně nervózní) nebo, nedej bože, mám premenstruační syndrom. To nemohu vydržet ani se sebou, natož s dětmi. Ale co s tím? Den za dnem, pořád se točíme dokola vše se vaří ve stejném hrnci ... Jo, a jsem ještě ke všemu založením trochu cholerik.