Co si z dobsonovek pamatuju, tak tam jde o udržení autority v rodině. Samozřejmě obalené láskou shora, zdola.

Čili rodič prostě nesmí připustit neposlušnost, neúctu k sobě či druhému rodiči, neúctu k věcem které jsou v hodnotách rodiny "svaté", lhaní... To jsou v podstatě ty základní hodnoty v nichž člověk musí udržet převahu a nepřipustit moc kompromisy.

A v případě narušení těchto věcí a rodiných řádů (spaní apod.) má přijít trest ještě dřív než se rodič naštve. A v určité době je to trest nejlépe tělesný. Trest který má vlastně ZAMEZIT porušování řádu, čímž by rodiče měli mít takovou tu sitauci, že rodina je stádečko, které jde pohromadě atd. Že jejich slovo platí a nemusí se později vynucovat.

Já jsem si s tím nikdy nerozuměl, ač jsem jinak Dobsona měl docela rád a získal od něj řadu hodně cenných informací kolem ADDH, kolem léčby atd. I proto, že jsem děti cítil spíše jako mladší partnery, které musíme někdy i tvrdě vést, ale není mým úkolem jim vštěpovat moje cíle a hodnoty, jako spíše hledat co je do nich vloženo. A snažit se jejich porozumění naklonit k dobrému, jakho vnímám já, ale připustit vždy v této věci diskusi. (Protože moje hodnoty jsou přeci dobré a tak mají převahu a dokážou zvítězit.) A hodně se mi to zatím osvědčilo.