Tak to je hezky napsané:) Taky jsme nejradši venku. Syna (3,5 roku) mi do školky nevzali, ale musím říct, že si to docela užíváme. Všechno ho zajímá. Poslední dny mi říká pojď, půjdeme ven a budeme si ukazovat stromy) Jen jsem mu zmínila, když se teď všechno zazelenalo, co je kaštan, lípa, bříza, javor...pampeliška, sedmikráska, kopřiva, hluchavka atd., prostě co znám, on si to okamžitě všechno zapamatoval, stejně jako značky aut, to zase když jde s tatínkem:o) Už jsem si znalosti doplnila ale jednu dobu jich uměl víc než já:))stejně jako vlajek států. Tak nevím, jeho baví buď se pořád něco učit, povídat si, ptát se jak věci fungujou (a to už delší dobu, občas už celkem záludé otázky), a nebo mi pomáhat - nejvíc ho baví mytí nádobí, vyklízení z myčky a vaření. Nechám ho dělat všechno, co zvládne, takže např. sám třídí a uklízí příbory, zvládne oškrabat mrkev (lehce dočistím), strouhat jablíčka, krájet např. žampiony (příborovým nožem), sypat a míchat ingredience...to prostě miluje:) Takže když si chce se mnou hrát, tak mi řekne pojď něco vařit/ péct :o) Samozřejmě umí zapnout myčku, pračku, zametat, vysávat. Škoda přeškoda, že se tohle nadšení jednou vytratí A dcera? Ta je v 10 měsících samostatná jednotka. Vydrží celý den stát a kramařit, vyhazovat věci z poliček, všechno prozkoumat Samozřejmě si i hrajeme, ale zase spíš stylem komunikace. Znakujeme, hodně na ní mluvím, všechno jí vysvětluju. Klasicky hrát si s dětmi, třeba "na něco" moc neumím:-(( jednu dobu frčelo virtuální nakupování, tak to jsem ještě zvládla:o)
Ještě k článku - kdybych děti při samostatném hraní nechala být, myslím, že by byly klidně celý den bez jídla/pití/přebalení/wc...