První dítě jsem měla jen v papírovkách, druhé jsem zkoušla látkovat, ale když mi jasně řeklo, že je nechce, neměla jsem to srdce ho do nich rvát násilím. A ročnímu dítěti ještě ekologický smysl nevysvětlím (nota bene když je to podle mě sporné - spotřeba vody, elektřiny a rychlejší odepisování pračky). Vodu piju jedině z kohoutku, jen občas si koupím minerálku v plastové lahvi. První dítě jsem porodila v porodnici, druhé doma, kdybych měla třetí, tak ještě nevím, kam se vrtnout (možná do Vrchlabí, ale spíš asi jen do Podolí). U druhého dítěte jsem si prosadila odklad očkování proti TBC, ale moc se mi nelíbí jeho současné úplné zrušení. Z nadstandartního očkování jsem vybrala jen plané neštovice - když už se povinně očkuje proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, nechtěla jsem děti nechat protrpět ani neštovice (ještě si je sama pamatuju, sestra od nich má doteď jizvu na obličeji), nota bene když to neznamenalo žádný vpich navíc (tedy u 2. dítěte). A pak taky žloutenku typu A pro staršího, který měl 4 vakcínu, ne hexa, takže žloutenku mu tak jako tak očkovali zvlášť a doktorka nám doporučila přidat k B i A. Naopak jsem nepodlehla reklamě na Prevenar. Starší dítě jsem ubránila antibiotikům na zánět průdušek, když bylo jasné, že je to virové a když vím, že má dobrou imunitu. Třídím docela pečlivě odpad. Moje děti nechodí do školek Montessori ani do Walfsdorfských (sorry za případné chyby), ale do obyčejných. Jíme maso (ale děti vlastně téměř ne, protože jim nechutná). Máme televizi a děti se na ni dívají téměř bez omezení (tj. někdy třeba 2-3 hod za den a někdy vůbec). Nesnáším supermarkety. Pokud už tam musím (nebaví mě trávit čas v sekáčích, najít tam to, co zrovna potřebuju, se mi ještě téměř nikdy nepodařilo; v "céáčku" a Tescu nakoupím během 1-2 hodin kompletní výbavu pro obě děti na 1/2 roku dopředu - resp. pro starší, mladší dětí a dokupujeme jen drobnosti - a taky poměrně levně), tak beru děti s sebou, ale jinak s nimi radši chodím do přírody. Čteme dětem před spaním. Spíme všichni v jedné posteli. Tak a co to vše tedy vypovídá o mém stylu? Řekla bych, že celkem nic - patřím do šedého průměru A myslím, že takových nás je nejvíc - zaplaťpánbůh, protože jinak by lidi nedělali nic jiného než se hádali a cpali své skálopevné přesvědčení ostatním, jako třeba autorka článku