Rodila jsem v Hořovicích v dubnu tohoto roku na základě referencí maminek z A-centra a osobní prohlídky porodnice i šestinedělí. Chtěla jsem prožít svůj druhý porod co nejpřirozeněji, v ohleduplném, lidsky příjemném prostředí, ale zároveň s jistotou medicínského zázemí pro případ, že se něco bude dít.
Porodnici jsme s mužem navštívili v průběhu vánoc a bylo tam tak úžasně pohodově, že jsem se téměř rozhodla bydlet tam až do porodu... V průběhu předporodních prohlídek jsem se postupně dohodla na porodu do vody (mají zkušenosti s využíváním vany pro první dobu porodní, na uvolnění a relaxaci, ale k samotnému porodu ještě v době mého porodu nedošlo), na dodržení porodního plánu (v případě spontánního porodu) a také na předání placenty nám rodičům (zatím ji máme v mrazáku (...), ale na jaře v době chlapečkových prvních narozenin bude slavnostně uložena na chalupě do země a nad ní vysadíme strom, oboje jako symbolickou ochranu chlapečkova života, zdraví a štěstí).
Porod byl úžasný, pokoje zaručují absolutní soukromí pro maminku, miminko i jejich doprovod, porodní asistentka mě chodila tiše a ohleduplně pouze kontrolovat, zda vše postupuje v pořádku, a někdo něco nepotřebuje a vařit čajíčky. Měla jsem sebou olejíčky na mazání a vůně na čichání, byla jsem ale v takové pohodě, že jsem nic z toho nepoužila. Postupně jsem se válela na míči a chodila do sprchy a potom se rozhodla jít do vany - skvěle jsem relaxovala a rychle se otevírala.
Do vody jsem nakonec nerodila - důvodem bylo nepohodlí: jednak porodnice zakoupila vanu relaxační, s tryskami umístěnými NA DNĚ vany (které jsem cítila stále více již při otevírací fázi), jednak při tomto způsobu porodu je možná pouze klasická poloha - a já jsem měla z domova cvičně natrénovanou polohu jinou (na bobku s pánví mezi nohama, v podstatě na délku vany, nikoli na šířku). Trysky jsou pro vaši informaci kovové asi 0,5 cm vysoké výčnělky. Z vany jsem nakonec chtěla sama vylézt, hledala jsem s pomocí porodní asistentky jinou, mně příjemnou a pohodlnou, polohu. Vyzkoušela jsem porodní stoličku - nee, do sprchy se mi již nechtělo, bolela mně záda a mimin chtěl už jít sám ven, cítila jsem se obolavělá a sama jsem se rozhodla pro porodní lůžko. Rodila jsem prakticky v sedě, lůžko bylo nakloněné i lehounce dolů, směrem k zemi.
Chlapeček porod prospal, bylo vidět, že je v pohodě i on. Prostředí, naprosté soukromí a respektování mých přání zcela určitě přispělo k hladkému a rychlému porodu. Euforie byla tak veliká, že jsem po dalších 2 hodinách na sále prohlásila, že snad budu mít ještě dalších 5 dětí, abych si místní porodnici pořádně užila!

Po návratu z porodnice jsem domů dostala dotazník a vyplnila ho. Kromě velmi kladných zážitků jsem měla i zážitky realističtější, které ale jsou společné pro všechny české porodnice - jídlo (kdo vymýšlí jídelníček, založený na luštěninách, zelí a citrusových plodech pro matky se začínající laktací, musí být buď sadista, který nemá rád matky ani mimina, nebo pokusný laborant, zkoumající životnost druhu Čech...) a nedostatek pohodlí na šestinedělí. Vzhledem ke svým zkušenostem mi není jasné, proč nelze oddělení šestinedělí standardně vybavovat množstvím polštářů, dek a/nebo kojícíh polštářů, proč nelze k postelím (když už musí zůstat tak příšerně vysoko...) přidávat stupátka, aby maminky po šití nemusely dávat nohy při jakémkoli vstupu/výstupu na postel/z ní od sebe (když je jinak mají mít co nejtěsněji u sebe kvůli rychlejšímu a bezbolestnému jizvení...) a proč mají být ke kojení na pokoji nebo na oddělení k dispozici pouze dřevěné nepohodlné židle - nevolám po houpacích křeslech a la americké filmy, ale něco aspoň o maloučko pohodlnějšího by opravdu bodlo.
Celkově porodnice úžasná, díky přístupu všech lékařů a ostatního zdravotnického personálu. Pokud budu ještě někdy mít další mimino, jsem pevně rozhodnutá opět dojíždět z Prahy.