jj, to vracení mých vlastních vět, alias nastavování zrcadla..... zrovna včera jsem upozorňovala manžela, že se teĎ budem muset aspoň na chvíli vyvarovat vět v nichž tříletého syna označujeme jako "ty jseš....." (ať už šikula nebo z divokejch vajec a různá jiná víceméně abstraktní označení), protože nám je okamžitě a střelhbitě vrací, a ono se to blbě vysvětluje že já můžu ale on je drzý. Dcera v jeho věku taková nebyla, občas jen semtam větu, ale tenhle kluk je opravdu jak rádio, akorát že bez vypínače. Teď to má ale ztížený, protože nevyslovuje čistě, takže trénujeme žšč a vyslovování V tam kde má být, tak to ho nachvilku zbrzdí (naštěstí je ochotný k nápravě a i si to často opraví sám, dcera má zase R tak i s tím někdy na něj uspěju...). Co ale nestrpím je skákání do řeči a opakování jednoho/dvou slov furt dokola aby si upoutal pozornost - to mi přijde hrozný jak u vlastních tak u cizích dětí a rázně je utnu, musí se to naučit říkat jinak. Nicméně taky si říkám že je to vlastně prima období.