Zdravím, jsem ráda,že je tady toto téma. Můj syn je taky trochu "jiný" akorát, že právě nevím,jak k němu přistupovat. Teď mu budou 4 roky, od roka nenosí plenky, od 10-měsíců chodí, ve dvou letech se naučil všechny písmena, básničky,co jsme znali, pak přešel na čísla, dneska počítá do tisíce a ani se nesplete, sčítá a odčítá do padesáti taktéž bez chyby.Psát se sám učil od těch tří, kdy místo toho, aby kreslil, tak psal... když jsem říkala, ať nakreslí sluníčko, tak prostě napsal S, jako sluníčko a teď už to teda píše celé, kostrbatě, ale píše. Nejmilejší hra je ,když nám dává diktáty a opravuje chyby... určitě to není znalostí gramatiky, ale prostě ty slova viděl a ví,jak se mají napsat, když napíšu úmyslně UMIVADLO, je na vrcholu blaha, že mi to může opravit. Má logické myšlení,je samostatný a požírač informací. Všichni mě varují, že ho mám brzdit, že mu nemám všechno vysvětlovat, že mám říkat, že nevím, nebo tak, ale to mi přijde hloupé.Hlavně to nezabírá,když řeknu,že nevím,tak mi řekne, ať se zeptám někoho,nebo se sám ptá jiných lidí,čímž je zaskočí,nebo mi posledně řekl,ať se podívám do knížky a pak mu to řeknu a je opravdu neodbytný. Bojím se, aby byl pak v klidu ve škole,protože je ke všemu děsně živé dítě, tak aby nezlobil a tím si to celé nezkazil. Teď například neustále řeší otázku co jedl,když byl v bříšku a kudy to jedl a moje odpověď, že jedl to co já a i když něco vyjmenuji pro něj není dostatečná,pořád to zkoumá,jako všechno ostatní: maminko a víc nevíš? Jedl jsem nakrájený? Jak jsi mi tam dávala to jídlo? Když jsi jedla špenát,tak já taky? A když mi to nechutnalo? Snědl jsem to celý? Nutno dodat, že mluví jak dospělák, já ho sama nikdy nic neučila,jako cíleně, pořád se jen ptal a já mu jen odpovídala.Mám normálně strach, že už mu nebudu brzy stačit a vůbec nevím,jak kolikrát reagovat. Je tedy dobré vysvětlovat tak,jak to dítě vyžaduje,nebo mlžit,nebo co s ním? Díky za rady