Jestli mohu trochu mimo mísu ve článku vidím přínos pro ty rodiče kteří o tom zatím neslyšeli nebo si existenci těchto faktorů odmítají připustit.A pak pro učitele je to zajímavé procentuelně.Někdy nejde ani tolik o příčinu jako o dopady.Je to divná věta brzy ji vysvětlím.Obecně bych řekla že pokud je dítě živější nebo uzavřenější a neohrožuje to jeho výkony nebo socializaci nebo nám z něj neroste "klacek" není nutné nic hrotit.Počkáme až povyroste případně pokud má např. problém s vybitím zvolíme vhodné koníčky,pokud toto nevybití nezpůsobuje problémy se soustředěním,vztahy atp.,tam bych doporučovala cvičení na danou poruchu aby se to nezhoršilo a vhodné vedení.Maminky prosím aby přihlédly k tomu že učitel není při množství dětí plně schopen Vaše dítě vychovávat.To je jeho náplní okrajově,primárně je to záležitost rodiny.Ta je k tomu také kompetentní a má na to všechny páky.I kdyby učitel využil každou volnou chvilku k výchově právě vašeho dítěte (z té spousty) efekt je minimální pokud doma zastávají jiný názor.Dobré je také přihlédnout k tomu že existence charakterové vlastnosti nebo menší poruchy ještě nemusí znamenat příčinu.Například labilní děcko uzavírající se do sebe jež si nehraje s vrstevníky je sice labilní ale tato labilita se projevuje a například z důvodu prostředí v rodině a má např. neurotické tiky a bojí se vylézt z kouta.Tady je jasně vidět že menší porucha nebo charakteristika jako taková by se nemusela vůbec projevovat kdyby byly utlumeny spouštěče.Pokud je Vaše dítě nezvladatelné a učitel ho posílá po všech čertech podejte mu pomocnou ruku vyplatí se to.Pokud však problémy dítě nemá a nepůsobí můžete jej preventivně někam poslat na přezkoumání a pak s ním třeba cvičit.Ale je pravda že pohyb a charaktery dětí k dětství patří a nechat dítě "žít" je často to nejlepší co pro něj můžeme udělat.Jako děcko jsem taky byla na přezkoumání poruchy intelektu,neboť jsem ve školce nemluvila.Já to ale uměla a jak.Jenže jako malé dítě jsem trávila dětství v nemocnici a tam si příliš s vrstevníky nepohrajete.Venku mě pak jeden kluk tlouk a já se bála do školky.Bála jsem se všech těch řvoucích a podle mě agresivních dětí.Dodnes mi vychází v testech labilita.Ale jakmile zmizel mlátič zmizel i můj problém,našla jsem si přátele,hodně přátel... a labilita zůstala už jen na papíře charakterových testů.