Taktéž souhlasím. A teď si představ, že těch dětí máš - jako já - 28. Připadám si jako hlídač dětí, ne jako učitelka, která je má něco naučit - trénink sociálních dovedností, což je podle mě těžiště školky, jde z valné většiny do háje. V tom množství se totiž při nejlepší vůli nestíháš věnovat všem dětem tak, jak by potřebovaly. A "schytáváš" to samozřejmě ze všech stran - od rodičů, zřizovatele, ředitelky, která je zastánkyní modelu, který tu panoval kdysi: tedy 33 dětí ve třídě, konajících ve stejný čas stejnou aktivitu, a které poslouchaly na slovo (k čemuž podle mě v podstatě bylo potřeba, aby se učitelky bály). To je pro mě jako pro učitelku i matku model v současnosti naprosto nepřijatelný. Jsem čím dál tím víc naštvaná, že se v naší společnosti řeší a buduje kdeco, ale není doslova pár tisíc na vybavení třídy a zahrady, na plat další učitelky, na solidní stravu... Já jako makrobiotička když pozoruji, co děti jedí, se těm různým poruchám už vůbec nedivím. Opravdu jsem poslední dobou dost znechucena a uvažuji o odchodu.