Naprosto souhlasím. Tyto věci do dětí "nenatlučeme", učí se osobním příkladem, stejně jako u mnoho dalšího. Dcera pokud někdo klepe a jde k nám dál ho jde automaticky pozdravit, pozve ho dál, nabídne pití. Ve školce to funguje tak, že učitelka každé dítko přijde pozdravit a podá mu ruku. Stejně tak u loučení - i doma se jde s každou návštěvou rozloučit. Vzpomínám si kdy se kamarádka divila, proč u každé žádosti u dcery říkám prosím a děkuji - proč jí to nepřikáži! Výsledek jasný - na dvou letech prosila, děkovala, umí se omluvit. A takto je s mnoha věcmi v životě - děti kopírují.