Moc díky za článek, velmi se nad tím v poslední době rozčiluju, nezdraví sousedé v našem domě ani mí kolegové na pracovišti - v obou případech samozřejmě hraje roli, že se vlastně neznáme - v domě se střídají podnájemníci, pracoviště - pražská vysoká škola - je zas tak veliká, že se s mnoha studenty či kolegy neznám. Přesto se mi zdá, že bychom se měli zdravit prostě všichni, kdykoli se potkáme na chodbě. Já to dělám. Bohužel téměř vždy první (je mi 35 a předpokládám, že už by mě muži mohli pomalu začít zdravit jako první, ne?), v případě některých nájemníků u nás v domě se ani nedočkám odpovědi, ba dokonce ani pohledu, lidé pořád jenom spěchají, myslí už zcela na něco jiného, dům je pro ně pouze ubytovna, sousedé v podstatě neexistují. Na druhou stranu ještě před pár lety nějací moji přátelé z Kanady obdivovali, jak se tu krásně všichni pořád zdravíme (samozřejmě lidé z velkoměsta). Tak nevím