Mám v živé paměti naši sousedku, co se vždy rozčilovala, že jsem ji nepozdravila. Nebyla jsem bázlivé dítě, ale prostě v jistém období jsem se styděla. Pamatuju se, jak jsem se odhodlávala, tak, teď jí pozdravím, vždy mě předběhla - zase nezdravíš? ty jsi ale nevychovaná!Nutno říct, že po této výtce jsem vždy pozdravila.
Pak jsem ji jednou pozdravila jako první a ona jen naštvaně: "No konečně!", ani nepozdravila...
V současné době šikanuje moje děti tímto způsobem tchán, zdá se, že je to jediné, co ho zajímá - jestli už holky umí pozdravit. Sem tam během řeči pronese poznámku, že za to můžemy my, jako rodiče, protože, je jasný, že kdybychom je k tomu vedli, tak by to vypadalo jinak. Jenže on si asi představuje, že když dítě nepozdraví první, mělo by dostat na zadek. Děda je jediný, koho nezdraví.....(no, ještě ve škole ze stydlivosti jiné rodiče opomene). Nezažila jsem nikoho s kladným přístupem k dětem, kdo by takto vyváděl kvůli pozdravu. Mám asi štěstí, že děda je v našem okolí jediný....