já pracovala v malém obchůdku, kde jsem byla sama. Pozdravit jsem se snažila vždy, každého. Pravda, někteří lidé přímo čekají na další otázku, co si budou přát, ale spousta lidí se cítí opravdu otrávená přemírou horlivosti... Ale vychytat ten okamžik.. to jsem řešila snad každý den, aby si nemysleli, že "ta mladá" na to kašle, ale abych je neodrazovala -vlezlostí-. A když přijela šéfka, tak jsem byla vždycky na ohrabky, já třeba paní (zákaznici) znala, věděla jsem, že je lepší nechat ji v klidu vybírat, a šéfka se iniciativně snažila ji obsloužit, no hrůza..
Prostě:přesně chápu o čem píšete.
A každopádně zastávám: pozdravit v menším krámu kdykoli, ať už jsem prodavačka, nebo zákazník.