Ale k jejímu odvrácení je lepší, pokud míra naštvanosti na pravdu je radikálně menší, než na lež. Pokud opravdu hloupá známka ze školy spíš znamená jenom zašklebení rodiče a otázku, zda by to nešlo líp a pak už normální hovor o něčem jiném. Ale úplně to odvrátit nejde, může jít o sitauce, kdy lež kryje přirozené negativní důsledky, např.potřebu zaplatit škody, nebo potřebu se více učit apod. Ale i zde bych měl postupovat co možná nejvíce pozitivně.

Ale zase třeba v souvislosti s událostmi v Británii mne napadlo, že bych nikdy neudělal, abych odvrhl dítě, vypovídal proti němu (v jakékoliv situaci) a to ani kvůli sousedům, ani kvůli sociálním dávkám apod. Snad jediný konflikt by mohl nastat v případě ohrožení existence rodiny přímo činností dítěte. Jinak bych se za něj rval se systémem všemi prostředky.

Jinak se lží souvisí i případ, kdy jakýsi šestnáctietý klučina dostal na ulici pokutu od měšťáka za chůzi přes trávník (?), blok na nezaplacenou pokutu zahodil a rodičům nic neřekl. No a za 2 roky dům rodičů (jakožto bydliště klučiny) vybral exekutor. Mělo to dohru až před nejvyšším správním soudem a ten potvrdil že chlapec měl nejen přestupkovou deliktní, ale i procesní způsobilost, že tedy mohl a měl řádně postupovat ve svém správním řízení o přestupku (nevyhodit lístek), že nemusel být zastupován rodiči.