Moc pěkně napsáno. Také jsem měla možnost být se svým dědou během jeho posledních dnů a hodin a jsem moc ráda, že jsme mu mohli poskytnout důstojný odchod.
Na druhou stranu nechat odejít důstojně nevěrného manžela vyžaduje mnohem větší sílu, protože tady jsou ve hře věci jako křivda, zrada.
I když se jeho chování a vstřícnost může jevit kladně, spíše se jedná o jeho mazanost a vypočítavost. Ono je těžké odejít od rodiny, hlavně od ženy, ve které má oporu, od dětí...do nejistoty...ale možná byste se divila, kdyby k milence nakonec odešel, jak rychle by si zvykl a na svou šlechetnost, na Vás i děti rychle zapomněl. A také asi spoléhá na Vaši dobrotu. A to tedy žijete spolu a vy mu stále vaříte, perete a uklízíte atd.?
Být na Vašem místě, tak bych dala manželovi oficiálně nějaký čas, do kterého se může vzapatovat a vztah s milenkou ukončit. A pokud by ho to ani pak nepřešlo, rozvedla bych se, protože dokud to neuzavřete, nebudete moct jít dál a budete se jen trápit. Postupem času bude více a více času trávit s novou známostí a bude zapomínat na vás i na děti a tady je těžké pak zachovat si chladnou hlavu. Začnou hádky a stejně nakonec odejde a budete se cítit ponížená. Jedna mně velmi blízká osoba něco podobného prožila, tři roky se trápila, sáhla si na dno svých sil a nakonec stejně odešel, změnil k nepoznání. Na jednu stranu je sice zrazená a ponížená, ale zase s pocitem, že udělala své maximum pro zachování rodiny, se prokousává dál životem a s velkou úlevou, že je všechna nejistota pryč a vše se rozseklo. Tady je vždy každá rada drahá, spíš by to chtělo křišťálovou kouli.
Přeji Vám, abyste přes Vaši dobrotivou povahu Vaši důstojnost zachovala a aby vše dobře dopadlo.