Žabátko, kéž by to bylo tak jednoduché! Vynechme facebook, (já za mlada vedla několikahodinové telefonáty se spolužačkama - účtování za minutu tehdy neexistovalo), zpět k problému.

Mám syna, který hodně lehce mohl podobně jako v článku uvedený lajdák skončit.
Při nástupu do školky narazil na neuvěřitelně pitomou mladou učitelku, která čerstvýho tříleťáka zvládla onálepkovat během 14ti dnů a už se to s ním táhlo celej školní rok.
Synek se bohužel začne v okamžiku, kdy se cítí nejistej chovat jak blbeček, vydávat prapodivný zvuky, točit se na místě dokola, nespolupracovat, prostě carda retarda. No a protože se v novým prostředí školky nejistej cítil, choval se takhle a učitelka ho vyhodnotila jako línýho lajdáka, přesně v duchu článku "pojď nám říct k tabuli svoje moudra ať se pobavíme" a ostatní děti ze školky z toho měly samozřejmě hroznou srandu, což syna ještě víc znejistilo, choval se ještě míň příčetně a voilá, máme tu kanidáta na zvláštní školu jak vyšitýho.

Naštěstí další školní rok narazil na úžasnou paní učitelku, která okamžitě rozpoznala, vocogo a naopak začala syna úkolovat ve smyslu "ty jsi skvělý, že dokážeš jít říct kuchařkám do kuchyně, kolik je dneska dětí ve třídě", aby mohl ostatním ukázat, co dovede a syn se začal postupně chovat normálně.

A teď si vezmi, že na základce dítě dostane jednu učitelku v první třídě a pokud si nesednou, tak se to s ním táhne několik let. A za několik let ubiješ to dobrý v každým človíčkovi. A nedejbože, pokud je to mladší dítě, jdoucí ve stínu starší, bezproblémové, úspěšné starší sestry. To máš ze života peklo na věčný časy a nikdy jinak

A je zvláštní, že velmi často jsou tyhle "na nic nepoužitelní líní lajdáci" pouze chlapečci, málokdy mezi ně patří holčičky.
Ale kupodivu v životě - pokud nejsou ubiti na samou podstatu bytí a neskončej na šikmý ploše - naopak něco úžasného dokážou, vymyslej zkonstruujou ne ty pilné holčičky, ale ti příšerní, zlobivý chlapečci.

A to všechno je podle mě způsobený přehnanou feminizací školství, kdy tihle chlapečci potřebujou mužskou autoritu, ne hysterickou, přetaženou učitelku, která si ze všeho nejvíc přeje, aby si všichni potichu navlíkali korálky (ve školce) nebo psali do sešitu (ve škole) a ji z toho rámusu konečně přestala bolet hlava.