Já to pochopila, jako že se na pamětníka (dědu) obrátil vnuk.

Jinak super. Spojení prarodič-vnouče je osvědčený tandem i při návštěvách veřejných knihoven (především s menšími dětmi).

Jistě každého čtení neláká. Nečtenář sáhne po myši a najede na příslušnou internetovou stránku. Navíc není hřích, když někoho prostě některé knížky nechytnou. Pamatuju si, jak na gymplu profesorka zadávala seznam literatury. Já měla dost načteno a takové jsme tam byly tři - celou hodinu jsme se vždy po uvedení autora a díla střídavě hlásily a ptaly se, zda můžeme od něj psát o tom a tom (jiném) díle. Z nepochopitelných důvodů mi prof. nedovolila napsat místo o Šťastném Jimovi o Jakeově problému (kdo nečetl - o potížích muže středního věku s erekcí). Být net za mé školní docházky, knihy, co mě fakt nechytly, bych asi taky jen přelétla a s obsahem se seznámila tímto způsobem. Tady by snad stálo za to, zadat a prodiskutovat v hodině třeba jednu zajímavou pasáž z každé povinně čtené knihy...aby si musel udělat názor každý žák, i ten, který dílo nepřečetl.