Jsi tu ještě?
Je to už rok, co jsi sem psala.
Máchám se v tom tak nějak přes rok taky.

Naprosto rozumím.

Vždy mě trochu namíchnou jistě dobře míněné rady typu-máš dítě, nesmíš...

Ale člověk tu má být kvůli sobě. ne kvůli dětem, partnerovi, mamince, atd.

je to pro ně jistě hrozné, ale být tu jen proto, že tu jsem, abych ti byla, beze smyslu, jen abych přežívala...komu to co přinese?

Znám rakovinu duše. A říkám si, že ti, co ji mají, mají mnohem méně pochopení, než ti, co mají rakovinu čehokoliv jiného. jako by to snad méně bolelo, nebo bylo méně smrtelné.
Často se jim dostane spíše odsouzení.
Takového, které by si třeba k nemocnému rakovinou prsa nikdo nedovolil napsat...

Jestli tu jsi, ozvi se.
Tady nebo na mail.
Prosím