Můžou být i spokojenější. Rozhodující je, že jim školství i rodiče DALI ŠANCI. Naučili se víc, třeba právě jazyky, a díky tomu pak mají více životních šancí na lepší a zajímavější práci i více peněz. Co mi bude platné, když budu premiant, když tu životní šanci nedostanu a skončím někde za soustruhem, třeba jen proto, že neumím jazyk? To taky asi zrovna blahem oplývat nebudu.
Promiň, ale společnost přece potřebuje všechny, ty nadané, i ty méně nadané. Jde jen o to, aby ti nadaní měli možnost rozvoje. Co z toho bude společnost mít, když ty nadané pošle ke krumpáči? To dělali komunisti, kdy mohli studovat jen ti, co měli rodiče na správné straně. Byli ti, co kvůli třídnímu původu nebo nečlenství rodičů v KSČ studovat nemohli, šťastní? Asi těžko. To byli právě ti, co tu šanci nedostali. Takže se přestaňme bavit o nesmyslech a dělejme všechno pro to, aby naše děti svou životní šanci DOSTALY.