jj, ta pokora, jak se tu ozvalo více názorů.
Pokud to autorka takto prožila, můžu jen gratulovat a přát zdravíčko miminku a případný další porod ať je taky tak pohodový.
Za mě na poprvé drsný očistec, kontrakce dva dny před skutečným narozením dcery, ale daly se docela dobře vydržet. Zůstala jsem doma, fungovala a čekala. Horší byla šílená migréna, která mě zachvátila současně se začátkem kontrakcí. Ta byla opravdu drsná, takže spát se vůbec v noci nedalo. Pak jako když utne, přestalo to a já věděla, že to nebude jen tak samo sebou. A nebylo, za pár hodin jsme jeli do porodnice. Jo, měla jsem načteno, nastudováno, byla smířená s tím, že to bolí, fyzicky v perfektní kondici, protože jsem pracovala na zahradě, cvičila, sportovala a chodila na dlouhé svižné procházky. Díky aktivnímu sportu a z toho plynoucím úrazům jsem byla zvyklá snášet bolest. Ovšem realita mě totálně složila. Do příjezdu do porodnice jsem vklidu vtipkovala s manželem, pak i se sestrama, na sále se něco zvrtlo. Nevím už co, možná že ta inj. oxytocinu nebo co to bylo, co mi dávali prý že to pomůže vše urychlit. No oxy, co asi jiného to mohlo být že? Nastal šílený mazec, kontrakce nekončily, nezačínaly, prostě byly pořád a šílený. Tlačit se mi nechtělo, leč už jsem údajně měla, totálně zmatená, protože nic nebylo tak jak jsem podle teorie průběhu porodu čekala, nevěděla jsem co dělat, jak dělat, snažila se jen nějak tlačit, i když nevěděla kdy vlastně... a řvala jsem bolestí tak, že to muselo být slyšet na celý okres. Ale ovlivnit jsem to vůbec nemohla, protože jsem vážně nebyla sto vůbec myslet, ani se ovládat. A pak mi někdo může tvrdit, že je to o tom, jak kdo zvládá bolest. Zuby? sranda. Zlomeniny? sranda. Utržené vazy v koleně? taky sranda... No nic. narodila se krásná holčička a další trable s její operací a starosti mě rychle psychiku zaměstnaly.
Druhého porodu jsem se hodně bála. Dlouho jsem řešila, že jinak než s epi prostě ne a ne. Pak se vše nějak zlomilo, a já si řekla že ne, že naopak nechci aby do mě vpravili jakékoli léky či prostředky, prostě nic, že chci jen aby mě nechali vklidu porodit, pokud to jen trochu bude možné.Fyzická kondice v té době na mínusových hodnotách. Jo, okolo starší dcerky jsem hopsala, to jo, domácnost běžně, ale jinak? Žádný sport, žádný dlouhý procházky, žádné cvičení...nic. Cítila jsem se naopak unavená, vyčerpaná, zkrátka vycucaná na dno. A porod? Nádhera. Ne že bych nic necítila, opět kontrakce asi dva dny předem. Ještě jsem šla s dcerkou na hřiště, že si užijem asi poslední den jen my dvě... Ještě to ráno jsem si nebyla jistá, jestli opravdu máme nebo nemáme jet. Jeli jsme, stavili se ještě v Baumaxu, kde jsem kontr. pročuměla do regálů , až jsem manželovi řekla, že už bychom asi měli vypadnout. V porodnici ještě dobrý, srandičky hračičky, výborný pan doktor, stejně vtipně naladěný, PA naprosto chápající, vstřícná. Nechali mě být. Po chvíli v horké sprše se přišla podívat, a že jéé, vás už to nutí tlačit, já že nevím, asi jo... tak šup na lehátko... došla jsem si tam sama, a za chvíli po vtipné poznámce manžela, že by byla sranda, kdybych to stihla do dvanácti (bylo 11:50h) nás PA ujistila, že to stihnem, čímž mě naprosto odrovnala. . Celou tu dobu jako bych se ponořila sama do sebe, vnímala jsem jen své tělo, miminko a vzdáleně jemné pokyny PA. A měla jsem reálný pocit, že vše je jak má, že tělo funguje správně, že vím přesně co se děje a rozumím. Holčička se narodila opravdu vtipně v těch 12:00h bez jakéhokoli zásahu. Zážitek naprosto fascinující, a já jen v tichém úžasu děkovala. Všem.
Takže každý porod jiný, příprava nepříprava, myslím, že průběh závisí na vlivech námi samými až zas tak moc neovlivnitelnými. A za mě...mám pocit, že to, že se člověk snaží vypracovat kondici, nemusí mít vždy pozitivní efekt. Ten můj sport spíš způsobil takové zpevnění všech vazů svalů a spol, že jsem nebyla sto se uvolnit na poprvé. Možná že podruhé když jsem nedělala nic, tak tělo samo se povolilo kde bylo třeba. TAky jsem měla pocit, že se mi rozpadne pánev nebo co, při chůzi mi tam tak po různu hrkalo a přeskakovalo...
Každému přeji ať se mu rodí dobře a vpohodě, hlavně ale zdravá miminka, bez nenadálých komplikací... ale ve skutečnosti .... jen málo z toho můžeme sami ovlivnit.