"Otočím situaci a vžiju se do Susu-v první řadě bych své dceři vysvětlila,že kamarádka má problém,s kterým si sama neumí poradit,je na to moc malá,aby si sním poradila,že občas dělá divné věci,ale nemůže si pomoct...řekla bych jí-zkus si sní hrát,zkus se jí někdy zastat,zkus jí vzít za ruku a říct jí-mám tě ráda...zajímalo by mě pak,jak by se dotyčná holčička zachovala-NEVĚŘIM,že by pak na ní byla zlá...oni se takhle chovají PRÁVĚ proto,že jsou vyřazený z kolektivu a tímhle chováním na sebe upozorňují-HALOOO JÁ JSEM TADY TAKY VŠÍMEJTE SI MĚ NĚKDO PROSÍÍÍÍÍM"

Moje dcera si s ni bohuzel hraje vic nez je mi mile, proto mame tolik zazitku i mimo skolu. Ne, nefunguje to, chova se k ni spis naopak hur, proto ze jsou spolu casteji a navic zacina me dceri branit si hrat s ostatnimi detmi. Navic dcera je ten typ, co na vsechno rychle zapomene, takze odpoledne prijde ze skoly a breci, ze ji zase udelala to a to a ze uz s ni nebude kamaradit a druhy den ji uvidi a radostne k ni bezi, protoze uz na to zapomnela. Takye, ne nepomaha to, zla je na mou dceru porad.