Jé, trochu mi to něco připomíná. Radím ráznost. Jsi matka, zjednej si pořádek, 8letý kluk tě přece musí poslouchat. Já to vidím u své dcerky, když ji yvzvedne abbička, je to jak říkáš, pak jde rovnou k ní, domů až večer. Nejen, že ji nevidím, což je po několika dnech i líto, ale u babičky se nenaučí nic nového. Jen pohádky, čokoláda, a to pro 4leté dítě není moc dobré. Tak jsem zakročila. Překročila jsem svou lenost, mám ještě miminko, tak to stojí více práce a námahy a času, 2x týdně jezdíme na nějaký kroužek, 2x týdně na návštěvu ke kamarádkám, nebo oni k nám. Takže radím to samé... rázně zakročit, to taky nestrpím, aby si jednou dělala úkoly večer. Prostě domů, udělat úkol, možná ěnjaké domácí prace taky, měl by mít nějaké zájmy, chodit na kroužky. Je to na tobě. Oni babičky jsou fajn, nic po dětech nechtějí, tak je jasné, že jim tam je svým způsobem lépe. Tak hodně štstí přeji, pevné nervy a hlavně trpělivost a důslednost.