Dobrý den.

Mám podobný dotaz, jako paní přede mnou..

Rodila jsem císařem na 38tt. Císař byl zcela plánovaný, ovšem porodnice už tolik né. Mám Nemalinovu myopatii a astma. V těhotenství jsem měla cukrovku a píchala si inzulín. Jsem z Jablonce a jelikož v porodnici Jbc není dětská JIP, tak jsem musela rodit v Liberci. Tam mi nepřišlo přátelské prostředí. Porodila jsem kolem 8.hod a do druhého dne byla na JIP. Bohužel mi dcerku ukázali jen po probuzení z nakrózy, byla moc krásná a hodňoučká. Ale za pár min. mi jí vzali a odvezli na dětské oddělení. Manžel si jí choval 3/4 hodiny, když mě šili. Druhý den jsem viděla svou dcerku kolem 11. hod, byla jsem strašně unavená a celou noc proplakala. Moc mě tížilo, že jí nemohu mít u sebe. Sestřička z JIP mi řekla, že jestli budu plakat, tak mi dcerku nedají! To mě vyvedlo z míry. Sama jsem neměla zrovna lehký start do života a prošla si mnoha nemocemi, lázněmi, operacemi a odloučením od maminky. Má nemoc naštěstí není genetická a dcera je zcela zdráva. Možná až moc A tady to někde začíná.. Do přibližně 8 měsíců jsem dceru nosila běžně na v náručí a na ramenou, protože mi to umožňovala její váha. Nyní má přes 12 kg a už jí bohužel neunesu. Myslím, že ví, že mám jisté omezení a chápe jej. Nicméně pravděpodobně nechápe, proč ji nemohu nosit. Kojení jsme měly také složitější. Mám ploché bradavky a nepodařilo se mi kojit s kloboučky. V podstatě celých 10 měsíců jsem odstříkávala mléko, které jí dávala a postupně přidávala umělé. Během nočního vstávání jsem byla tak unavená, že mi pomáhal k malé vstávat manžel a krmil jí. A tady někde problém začíná.. Dcera upřednostňuje hlavně tatínka. Moc mě to mrzí, protože jsem s ní stále, ale ona se chce mazlit především s ním. Manžel na projevování citů není stavěný, vyrostl v dětstkém domově a je nesvůj, když se má nějak citlivě projevit. To bývá bohužel často důvod k našim hádkám. Je ale zvláštní, že u dcery nemá problém s city a mazlí, objímá a pusinku se s ní úplně bez problémů. Nyní nás čeká rekonstrukce bydlení a stěhování, jsme ve velkém stresu a to se přenáší i na dceru. Má problémy s mluvením. Chápe každé slovo, ale sama jej nevysloví. Na dvou letech umí: haf, táta, máma, tam, ne, pá, babí, krrr (krteček) a možná pár dalších, je to moc málo, že ano? S nočníkem máme také problémy. Když jí na něj posadím oblečnou, tak je to dobré, jakmile jí svleču, tak se zvedá. Nemám trpělivost a je to pro mě fyzicky trošku namáhavé. Knížky si prohlíží se mnou tak, že vždy vyhledá všude pejsky, které má moc ráda a knížku zavře. V poslední době se navíc začala svlékat z pyžama a my nechápeme proč? Udělá to někdy i 3x za večer. Snažím se o pravidelný režim, ale popravdě vstáváme kolem 9 - 9.30 a obědváme ve 13.hod, pak jde dcera spát po O, usíná kolem 22.hod. Máme bohužel jen jedny prarodiče, manžel rodiče nemá a ty nemají na dceru tolik času, jak bychom si přáli. Já jsem omezená schody do baráku, špatně chodím do schodů a musíme čekat na něčí pomoct, až nás někdo "vyveze ven". Hodně času trávím u PC, na Facebooku a jsem si vědoma, že se dceři málo věnuji. Neumím rozvrhnout čas. Mohu se Vás zeptat, v čem dělám nejzásadnější chybu? Proč ke mně dcera nechce a nechce se se mnou mazlit, proč nemluví a nechce chodit na nočník? Mockrát děkuji za odpověď, Neumannová.