Pocity smíšené - přestože jsem jela na předem dohodnuté vyvolání porodu (ze kterého jsem nadšená vůbec nebyla), nikdo mi neřekl, že jsou pokoje zcela obsazené, že se zrovna rodí všude (bývala bych byla počkala a přijela buď navečer nebo druhý den). Vyfasovala jsem bez upozornění erární tvrdé nepohodlné lůžko (žádné polohovací americké porodní křeslo). Při vyšetření jsem se s PA domluvila, že chci nabrat krev pro případ epidurálu (dceru jsem rodila přirozeně a byla to nádhera, ale u syna mi doktoři říkali, že bude větší). Přilítla doktorka s tím, že to ale nebude potřeba, že jsem už opravdu hodně otevřená, šoupla do mě oxytocinovej čípek, šup klystýr, doholení a šup na hnusnej socialistickej pokoj. Když se manžel zeptal, kde může pustit CDčko, co jsme si přivezli, usmála se, že tady na tom pokoji to bohužel nejde. Syn byl na světě za hodinu od první kontrakce, měl 4,5kg a vyloženě mě naštvaly 3 věci. První je odmítnutí mi syna položit na břicho a pomazlit se chvilku s ním (aspoň pár sekund, vím, že teplo z novorozeňat rychle uniká), 2.zákaz natáčení ošetřování syna (nechápu, žádné komplikace nebyly) a za 3. vůbec mi ho nedovolili přiložit k prsu a na pokoj mi ho donesly až za 3 hodiny. U porodu jsem měla hodně silné kontrakce a protože to lůžko bylo fakt úzký, tak jsem prosila o podpěru na nohy, abych se mohla zapřít a líp tlačit, to na mě PA zamachrovala, že to ještě není potřeba, tak mi je musel držet manžel, pak přilítla doktorka, tak až na její rozkaz mi je tam nasadila. Po porodu mi nešla vypudit placenta, byla přirostlá k děloze a tak mi manuální lízi paní gestapačka doktorka udělala za živa a ještě si zavolala na pomoc 2 sestry, co mi ležely na břiše a tlačily, nebudu zabíhat do detailů, ale byla jsem v tu chvíli přesvědčená, že je to moje poslední chvíle. Říkala jsem si v duchu, máme krásnýho syna, svůj úkol jsem splnila a teď už je mi všechno jedno. Řvala jsem na doktorku, že chci narkózu, že to strašně bolí, že už nemůžu, brečela jsem, křičela, ale ona do mě jen rejpala dál a tvrdošíjně mlela, že už to bude, už to bude. Bylo to asi za půl hodiny a tohle bych nepřála nikomu! Potom, co mi ještě přetrhla cévu a začala jsem ještě víc krvácet, komentovala, že jestli to nepřestane týct, tak že budu muset na sál, že to teče hodně atd....podotýkám, že jsem hodně srdnatá a vydržím dost, ale tohle byl fakt úlet. Manžel se držel statečně, pak se sesypal a brečel u mě, že už se bál, že to nepřežiju a co by si počal......chudák. No. Syn je krásnej, úžasnej tvor a jsem šťastná, že ho máme a na to ošklivý se rychle zapomene. Snad díky všem komplikacím se smilovali a dostala jsem nadstandart, který jsem si fakt užila. Sestry byly milé i lékařky a byl to ráj na zemi. Jen mě mrzí, že na příjmu a u porodu nebyli vstřícnější a komunikativnější. Porodila jsem v pátek před polednem a v pondělí ráno mě propustili....taky podle mě zvláštní, s dcerou jsem byla 5 dnů v Podolí. Ale nebránila jsem se, naštěstí mám skvělýho chlapa, kterej mi hodně pomohl a společně jsme to zvládli.