Milá Jean,
proč razantní přerušení spánku Tvého syna u Tebe v pelíšku.... Zamysli se proč tam chce být..... Miluje Tě a cítí u Tebe bezpečí....Proč mu to brát???? Myslíš že u Tebe bude věčně??? Nene přijde doba kdy naopak bude chybět on Tobě v těch peřinách... A hlavně PAK už to vrátit nejde... Můj malý od narození usíná v mé náruči..Dnes mu je 4,5let a také usínáme spolu v posteli.... Sice v jeho ale spolu...Až usne odcházím... Mé dcery byly totéž dnes jsou to dámy sebevědomé a jisté svým postavením na tomtto světě ....Jedna je již Ing. a druhá prozatím Bc. už semnou dávno neusínají ale pocit bezpečí a jistoty kdesi na začátku jejich života byl pro ně velmi důležitý ba nepostradatelný... A když ke mě přijedou tak jsme všichni zalezlí večer v peřinách a vyprávíme o všem možném a jejich malý bráška tak bedlivě naslouchá až z toho usne.... Je to něco v životě moc důležitého co tímto vzniká.... Jsou to pouta... Která pak nikdy nikdo z nás neztrtí.... Hodně radosti z malého a řiď se hlavně tím co cítíš a ne tím co se ,,správně ,, má..... Lamberta