Knihu nemám, nečetla jsem, ale nejspíš to udělám.
Já jsem líná od podstaty, takže myslím, že tam neobjevím nic převratného

S hlavní myšlenkou se plně ztotožňuju: a to nechat dítě být.
Vzpomínám si na své dětství a nic víc jsem od našich nechtěla. Kterýkoliv rodinný výlet za zábavou bych vyměnila za to, aby mě nechali na pooji dělat si to, co sama chci - což by bylo dlouho spát a pak si v klidu číst.
Vyplňování času a myšlenek stále nějakou umělou zábavou, nejlépe mimo domov, mi není blízské dodnes. A představy rodičů, že přesně tohle je pro děti dobré a přínosné, stát jim stále za zadkem a organizovat čas, jsou úsměvné... kdyby pak kolem puberty nezačaly být smutné.
Dnes děti vůbec nejsou samy. Stále jim je někdo v patách s vyplněním času. A když už nejde vyplnit víc, tak alespoň s otázkami jak se máš, co jste dělali, co nového ve škole...
TAkže zájem ano, pokud se dítě očividně chce svěřit (ale to by udělalo i bez otázek:), ale jinak... nechat být