Zpacifikovat se je naši snaží už od loňska... dlouho velel Ferda a Čenda to bral, ale pak se najednou začal bránit... Moje matka je má docela v lati a tak chvíli vyhrávala... jenže můj otec je zdravotně kapku v řiti (jde na pátý umělý velký kloub.. a před vánoci 3násobný bypass... takže tzv ve stálé rekonvalescenci) no a tuhle když jsem u nich byla a bylo po rvačce tak jsem se fakt lekla, že se snad chtěli naši vzájemně pobít
jak se je snažili roztrhnout od sebe tak byli poškrabaní, pokopaní, možná i pokousaní... celí od krve, otec jak bere léky na ředění krve tak má modřiny jak od koní a ne od psů... a maminka z toho má nervy nadranc... vůbec se nesmějí potkat.. ani v bytě ani venku... taky jsem navrhovala, aby je nechli, že jeden bude vůdce smečky a bude... ale už tekla i psí krev a stále se nic nevyřešilo...
Prý pokud jsou v Praze tak tam stále někde hárá nějaká fenka a budou stále bojovat...
Přitom jinak jsou to zlatíčka, moje dítě se po nich válí (teda Čenda to nese líp, asi to má co dělat s váhou)..
prostě jinak mamku poslechnou na slovo, nechápu jak může někdo naučit takhle poslouchat psy... ale jak se do sebe obují tak na to prostě mí rodiče tělesně nemají... a až táta půjde do nemocnice a máma na ně zůstane sama a asi i pak, táta bude rád, že stojí na nohou a nemůžou si dovolit, aby ho porazili rvoucí se psi... prostě situace na nic...