Tragiko nejde o ucpávání pusy, ale o potřebě sát, kterou mají zpočátku děti různou, no a pak se z toho stane rituálek. No a ještě později prostě zlozvyk, když se to dítě nezvládá uklidnit jinak. Ale to taky není jeho chyba, prostě některé děti emočně vyzrávají později. A když jim dudána sebereš, tak si začnou cucat prsty, kousat nehty a všemožný ostatní. Starší dcérunce bychom tu pusinku zacpali moc rádi, nicméně ona jaksi není orální typ, nejí a nepije, dudlík jí zvedal kufr. No a chlapeček, ten zase všecko žere, dudlíka měl na noc až doposud a v poslední době po něm moc touží i přes den. Dokud si nebude rvát prsty do pusy, jsem odhodlaná mu ho nedávat, ale jakmile uvidím, že ho nezvládnu jinak ukonejšit, tak mu ho prostě dám a holt ho ve dvou letech věnujeme Mikulášovi no. Sama jsem měla dudáka do tří, zuby mám krásný a nikdy jsem se nenaučila cucat si palec a kousat nehty.