Přiznám se, že já jsem zpočátku hodně podléhala při nákupu hraček svým snům. Bohužel za krátko jsem byla vyvedena z omylu, že mé dítě nejsem já. A zatím co já jako malá toužila po Barbie, moje dcera si s nimi moc nehraje, raději má ta polínka nebo mnou šité hračky druhá pro změnu všechno to co má zrovna starší v ruce, takže já se při nákupu orientuju vysloveně jejich přáními (samozřejmě s rozumem) a mou peněženkou..
Jediné s čím v tomhle článku nesouhlasím je to,že bysme si měli s dětmi hrát. Ano společenské hry a tam kde je to nezbytně nutné ano, ale že bych ve svých 33 letech toužila jezdit po zahradě s dětským kočárkem nebou autíčkama po bytu to teda né, jsem proto, aby se dítě naučilo hrát si hlavně samo nebo se sourozenci. Z vlastní zkušenosti totiž vím,že pak dítě společnost vyžaduje při každé hře a já absolutně nic neudělám a bohužel pak dlouho trvá než si dítě zvykne na samostatnou hru