"nevím s námi si máma taky nijak nehrála, babička s ní taky né, taky kdy, když se měly obě co ohánět, a postižené nijak nejsme."

Takovýhle argument fakt miluju. To je stejné jako "my jsme neměli hračky / my jsme od rána do večera trčeli v jeslích a ve školce a taky se nic nestalo.

Určitě není dobré děti přehlcovat pozorností, určitě by si měly děti umět hrát samy a s ostatními dětmi, určitě by měly mít možnost se s dospělými účastnit různých činností, ale já třeba společnou hru dětí s dospělými provozovanou v rozumné míře považuji za velmi důležitou - dokonce o nic méně důležitou než činnosti, které jsem právě vyjmenovala. Je přitom dobré dítěti hru nevnucovat, kolikrát se mi stalo, že jsem vymyslela nějakou zábavu, ale děti zrovna chtěly dělat něco jiného, a tak jsem se jim přizpůsobila - buď jsem si s nimi začala hrát tu jejich hru nebo jsem se šla věnovat něčemu jinému (práci nebo svojí zábavě). Ovšem tak jako by děti měly mít možnost si s rodiči hrát, tak by se měly naučit přizpůsobit se tomu, že rodiče musejí dělat i jiné věci.