Podle mého by se děti měly rozvíjet tak, aby si uměly hrát jak samy, tak s jinými dětmi, tak s dospělými. V článku se přeci nepíše nic o tom, že se na děti máme přisát jako pijavice, organizovat jim každou minutu a nenechat je dojít si ani na záchod.

A ze svého dětství si vybavuji škálu pocitů:
1.Jak jsem strašně ráda, že si se mnou někdo hraje tak, aby se mi to líbilo.
2.Jak mě štve, že dotyčný nebo dotyčná zrovna musí jít dělat nějakou práci, dle mého tehdejšího názoru zcela zbytečnou nebo přinejmenším ne tak důležitou jako ta mnou vymyšlená hra.
3.Jak jsem ráda, když si můžu hrát nebo něco dělat sama, aniž by po mně kdokoli něco chtěl.
4.Jak si můžu hrát s jiným dítětem nebo dětmi.
5.Jak můžu s dospělými kutit něco "dospěláckého".